Vrah ve mně aneb Hnusné filmy

Při čtení berlinálové recenze o novém britském snímku Vrah ve mně (The Killer Inside Me, 2010) jsem si vzpomněl na několik jiných, starších filmů, v nichž bylo opravdu hodně hnusné naturalistické násilí a krutost. Nikdy jsem je nedokoukal, protože jsou věci, z nichž se asi zvedá žaludek každému normálnímu člověku.

To je také důvodem, proč mám rád horory jen tehdy, pokud obsahují temnou atmosféru, ale ne moc cákající krve. Jakmile je to přegoreovaná krvárna, nebo jakmile je v tom kruté násilí, tak takové snímky odmítám a přestávám se dívat.

Pohled na krev (třeba u zranění) mi nevadí, neomdlévám. Ale sledovat krvárny a násilí, to je o ničem. Není na tom vlastně nic zajímavého, je to jen hnus, z něhož je člověku špatně. Umění by přece mělo být úplně o něčem jiném.

Brosnan neuvěřitelně pozitivní ohledně své bondovské historie

Pierce Brosnan poskytnul rozhovor na festivalu Berlinale, a musím říct, že mě až rozesmálo, jak pozitivně vnímá svou bondovskou historii. To já naopak lituju, že ho do role agenta 007 kdy obsadili. PB není moc dobrý herec; jeho za všech okolností gentlemansky vypohodovaný, samolibě se sebou spokojený Bond zkrátka nebyl vůbec přesvědčivý. Takže, pro boha živého, pane Brosnane, kdyby vás ještě někdy nutili, abyste vzal hlavní roli v nějaké bondovce, tak ji neberte!

Úvaha nad Desperadem

Zítra večer dává Nova známou akční parodii Desperado (1995). Před lety jsem tento snímek měl rád a užíval jsem si ho. Je to zkrátka taková hodně stylizovaná parodie s mnoha hláškami a mnoha akčními scénami. Všechno tu zdánlivě šlape jak má: herci hrají, Salma Hayek je pěkná, krvavé řeže baví svou přehnaností, četné hlášky rozesmějí.

Ale tento týden jsem zjistil při pohledu do programu, že už mě ke sledování Desperada nic netáhne. Za prvé ho znám jako své boty. Za druhé, nějak přestávám mít rád filmy, které vlastně nic neříkají a jsou jenom stylizovanou zábavou. Je mi jedno, že ta stylizace je špičková (což u Desperada opravdu je), ale raději se dívám na vážné akce a thrillery, ne na tyto taškařice. Chci tam něco mít, něco, co drhne životem, nějakým poznáním, nějakou pravdou, nechci jen klouzat po barevném povrchu do nekonečna nezávazné hry.

Takže sorry, ale tentokrát mě Desperado mine. A zřejmě ještě hodně vody uplyne, než se na něj znovu podívám.

Staré herečky

Jeden z faktů, který mi kolem filmů hodně překáží a vadí, jsou staré herečky. Konkrétně herečky, které za mlada byly velmi krásné, ale dnes je jim padesát, šedesát a víc. Ne všechny tyto dámy dokážou přirozeně zestárnout a najít si novou podobu pro své hraní. Některé se snaží zůstat takové, jaké byly kdysi. Jejich někdejší krása stále jakoby prosvítá přes známky stáří, a tato kombinace je opravdu smrtící.

Je mi jich velice líto, protože v jejich vizuálu se pere mládí a stáří, a to stáří neuvěřitelně silně ukazuje celou tu hrůzu zestárnutí, degradaci původní krásy. Na druhou stranu existuje i několik hereček, které byly za mlada krásné a půvabné, a zestárnout dokázaly. Dokázaly si najít svou novou, starší podobu.

Nu a nakonec máme herečky, které jsou i přes některé rysy stáří pořád nádherné a okouzlující. Ale těch znám skutečně jen velmi málo. Jistě mi odpustíte, že zde neuvádím konkrétní jména. Bohužel ani galantnost nezbaví pravdu její trpkosti.

Avatar ničím nestrhne

Snímek Avatar (2009, csfd) režiséra Jamese Camerona jsem viděl, a to pouze jednou. Nemůžu říct, že by mě zaujal po obsahové stránce. Je to taková chabá eko-slátaninka, bez pořádného příběhu.

Ocenit se tak dá hlavně a jedině vizuálno. Ale to mi ke štěstí nestačí. Znám filmy, které vypadají velmi dobře, ale jsou nudné, protože jejich scénář je pitomý. A to je přesně případ Avatara. Takže asi získá pár Oscarů, ale není ničím extrovním.

Filmy v televizi jsou vysílány příliš pozdě

V televizi sice přes týden běží relativně dost zajímavých filmů, ale velmi často jsou zařazovány neuvěřitelně pozdě, například těsně před jedenáctou hodinu, někdy ještě později, což je skandální.

Nechápu to. Nechápu, proč tyto hlavní chody večera následují až po nesčetně pořadech, seriálech a jiných, které by mohly naopak pěkně vyplnit pozdější časy.

Dobře, některé ty seriály jsou velmi dobré a kvalitní, ale často běží v době od devíti do jedenácti takové voloviny, například na ČT2, že by z toho člověk vyskočil z kůže. A teprve po nich je zařazen kvalitní snímek. Je to otravné.

Nemám rád Jolie

Nemám rád Angelinu Jolie. Uvědomil jsem si to s plnou palčivostí při čtení článku o novém filmu Robin Hood (2010), v němž hraje hlavní roli Russell Crowe. Lady Marian hraje Cate Blanchett (díkybohu). V článku zmiňují, že se uvažovalo také o Angelině Jolie. Úplně jsem se otřásl odporem. Angelina mi připadá příliš vysoká a kostnatá a se svými "rety" (jestli se to tak dá ještě nazvat) už doslova fujtajblová. Jak se může žena takhle nechat zřídit... Zřejmě má dobré srdce, když adoptuje děti, umí také hrát, když je dobrý scénář, ale zkrátka její vnější zjev raději nemusím mít.

Začínáme!

Tento weblog chci používat jako zápisník. Chci komentovat nejrůznější témata ze světa filmu, herců a hereček, režisérů apod. Doufám, že se vám bude líbit.